Vyzkoušel si techniku ​​čištění buddhistických mnichů

Celý život jsem opravdu nerad uklízel dům. Tento proces trval příliš mnoho času a úsilí a nebylo v něm mnoho zajímavého. Až na to, že audioknihy ten den trochu zachránily. Nedávno jsem se však dozvěděl o tom, jak buddhističtí mniši uklízejí chrámy. Rozhodl jsem se vyzkoušet tuto metodu a dnes vám povím o své zkušenosti.

Jak to jde

Obyvatelé klášterů mají dost přísný harmonogram a dobře odměřenou rutinu. Když se probudí, pomodlí se a pak začnou uklízet. A tráví na tom maličko času - asi 15-30 minut. Každý přebírá určité povinnosti. Někdo zametá, jiný myje nádobí nebo podlahy. Ačkoli by se zdálo, co lze udělat v tak krátké době, a dokonce i v obrovském chrámu?

A to je hlavní rys procesu. Jakmile uplyne určených 20 minut, mniši ukončili své podnikání a dále se řídili harmonogramem. Ano, přesně tam, kde jsme skončili, s neumytým nádobím a jen částečně zametanou podlahou. "K čemu takové čištění slouží?" - ptáte se. A nemělo by být, protože hlavním bodem je meditace.

Vědecké zdůvodnění

Jak však vědci říkají, taková metoda vedení života je užitečná i pro ty, kteří spiritualitu nepotřebují. A to hned z několika důvodů. Zaprvé kvůli přístupu k podnikání. Většina lidí považuje čištění nebo vaření za nutnost. Téměř druhé zaměstnání. Ale právě proto utrácí tolik energie. Pokud nemyjete nádobí kvůli čistotě, ale kvůli procesu, pak to půjde rychleji. Kromě toho uvolněním myšlenek můžete dokonce relaxovat a odpočívat. Čištění je koneckonců zábavná hra s odměnou na konci. Na toto téma dokonce proběhl výzkum.

Za druhé kvůli „vzestupu problémů“. Proto se nám často nechce dělat domácí práce? Například odmítám jen jednu myšlenku na to, kolik času to zabere. „Nade mnou“ se zvedají domácí práce, děsí mě a nutí mě to odkládat. Výsledkem je, že i pouhé zahájení jejich výroby je obtížné. Pokud si ale slíbíš, že za 20 minut odložím mop a půjdu si dát čaj, pak by mělo být všechno jednodušší. A tam to už může být a nebudete chtít, aby vás rušila přestávka ...

Osobní zkušenost

Slovy zní všechno skvěle, ale jak to funguje v praxi? Úklid byl dlouho mým osobním nepřítelem číslo jedna, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet si praxi buddhistických mnichů. Najednou se učím zenu, otevírám třetí oko a dokonce si lesknu byt.

Nejprve jsem vyzkoušel psychologický trik, jak zastavit 20 minut po startu. Mozek samozřejmě prvních pár dní odmítal klamat. "Byznys je byznys, bez ohledu na to, kolik času jim věnuješ," řekl mi. Jednou to však stálo za vyzkoušení a bylo to znatelně jednodušší. Hlavní věcí je jasně dodržet slib, který jste si dali. No, pak ten proces začne fascinovat. Nějak se mi vlastně nechce vzdát úkolu v polovině.

Druhý problém však zůstal v platnosti: byl jsem strašně unavený z toho nejjednoduššího čištění. Začít se stalo snazším, ale značka „must-have nudná rutina“ nikam nešla. Takže jsem se musel naučit meditovat. Naštěstí mi to netrvalo dlouho. Z mé vlastní zkušenosti je to velmi podobné relaxaci ve videohrách nebo sledování zajímavého televizního seriálu. Musíte se jen rozptýlit od všech myšlenek a ponořit se do procesu. Nemyslete na to, kolik věcí zbývá, ale na to, jak příjemně se špína smývá například hadrem. To je mimochodem nyní moje oblíbená část úklidu.

V důsledku toho mohu říci, že metoda opravdu funguje. Je snazší zahájit proces a energie je vynaložena několikrát méně. Budete se však muset násilně rekvalifikovat a změnit svůj způsob myšlení. Záměrně škubání mozkem. Bez toho, bohužel, neexistuje žádný způsob. Rady pro osvojení dobrých návyků se budou hodit, ale o nich si povím někdy jindy.